Většina dnešních dětí vůbec nezná hry, které hrávali naši rodiče. Dnes je zajímají hlavně hry, které jsou alespoň nějak spjaté s moderními technologiemi. Při pohledu ven z oken v odpoledních hodinách nebo o víkendech vidíme jen osiřelá hřiště. Děti si už vůbec neumí hrát tak jako dřív. Většina z nich je zalezlá doma u počítače nebo mobilního telefonu.
Pojďme si připomenout populární hry, které jsme hrávali my nebo naši rodiče jako malé děti.
Hra krvavé koleno (někdo zná pod názvem krvavý dědek) bývala velmi oblíbená. Tento hororový název nejspíš vznikl kvůli zvýšenému riziku rozbitých kolen při honičce.
Tato hra se hraje podobně, jako se hraje dnešní hra na honěnou. Rozdíl spočívá v tom, že se vybere jedno dítko, které bude představovat krvavé koleno. S dalším hráčem se domluví, v kolik hodin začne krvavý dědek chytat děti (např. v 6 hodin). Ostatní děti tedy začínají počítat – jedna hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila, lampa ještě svítila a tak dále až do 6. hodiny. V tu chvíli hráč zvolá, že lampa již zhasla a krvavý dědek se dá do běhu a začne chytat děti. To, které chytne jako první, se stane novým kolenem.
Skákání přes gumu byla velká klasika hlavně u holek. Dvě dívky se postavily naproti sobě a držely nataženou gumu. Další hráči začínali skákat různé sestavy od nejnižší a zároveň nejjednodušší úrovně. Při bezchybném provedení se pokračovalo do dalších kol (guma se posouvala výš – nad kotníky, poté do půli lýtek, kolen atd.).
Další velmi populární hrou byla určitě hra na vyvolávanou. Tato míčová hra se hraje tak, že hráč hodí balón do vzduchu a zvolá "vyvolávám, vyvolávám" a doplní jméno některého dítěte, které se hry účastní. To dítko, které se vyvolalo, musí míč chytit a poté může ono začít znova vyvolávat.
Mezi osvědčenou klasiku se řadí také hry Honzo, vstávej nebo cukr, káva, limonáda. První zmíněná hra se hraje tak, že jeden z hráčů se postaví dále od ostatních a zvolá "Honzo, vstávej!". Dítě, které bude na řadě, se zeptá otázkou "Kolik je hodin?" a hráč odpoví například "pět mravenčích" (to jsou nejmenší krůčky vpřed). Zlatým středem je pět slepičích kroků a největšími kroky je pět sloních. Kroků může být samozřejmě více nebo méně, nemusí jich být vždy pět. Druhá zmíněná hra se hraje tak, že jedno z dítek odříkává formuli "cukr, káva, limonáda, bum" přičemž u slova "bum" se prudce otočí a ostatní děti musí zůstat nehybně stát jako sochy. Dítě, které se pohne, se musí vrátit zpět na začátek.
Tak co? Zahrajete si s dětmi některou z nich? Možná tyto hry budou vašim dětem připadat trochu zvláštní, přesto věřím, že si je určitě rády zahrají. Bude to pro ně jistě příjemná změna.